S přibývajícím věkem, nabytými zkušenostmi a po prvních životních pádech a prožitých útrapách vyplývají postupně na povrch kruté pravdy a fakta života. Jen co se neochotně smíříme s tím, že dárky nenosí Ježíšek ani ten obtloustlý pán v červeném plášti z reklamy na Coca Colu a děti nenosí čáp, natož pak černá vrána, jsou nám nelítostně a bez okolků vyvraceny další a další předpoklady, jež tvoří základní kameny našeho vědění a životní jistoty. Původně černobílý svět našeho dětského vnímání se mění na barvami hýřící džungli, kde na nás zpoza keře může ve vteřině vyskočit jak lidožravý tygr Šer Chán, tak hravý medvěd Balú, ale nikdy dopředu nevíme, který z nich se objeví. A na tom keři rostou krásné voňavé květy, ale je plný trnů. A kolem něj poletují desítky pestrobarevných motýlů a každý z nich na svých křídlech odnáší zrnka písku, až z našeho původně stabilního, velkolepého a lidmi často přeceňovaného písečného paláce jménem Nikdy nezbude zhola nic.
Nikdy nedovolím rozumu, aby se vměšoval do lásky. Nikdy nepodvedu ani neodpustím nevěru. Nikdy se nezamiluji do jiného. Nikdy neupřednostním lásku před rodinou. Nikdy nepřipustím sex bez lásky. A lásku bez důvěry. A důvěru s omezeními.
Původně pevné zásady se pod našimi rukami rozpadají na kousíčky a postupně se rozpouští, leptají dlaně a ulpívají na prstech. A na cokoli sáhneme, lepíme se. A nejde to smýt. Mnohdy si toho ani nevšimneme. Jindy sami sebe přesvědčíme, že takhle je to vlastně správně, že takhle jsme to vždy v hloubi duše přece chtěli. A pak jsou tu chvíle, jež jsou provázeny výčitkami, lítostí, kroucením hlavou nad sebou samými a znechucením vlastním konáním.
Ať už jsme hlavními aktéry příběhu, nebo jsme jen jeho svědky, jednu věc nelze popřít. K tomu, aby se z nikdy stalo někdy, stačí proklatě a snad až směšně málo. Vezměme do ruky tužku a společně kresleme. Jste připraveni? Tak, tři horizontálně položené linky, rovnoběžky, pěkně pod sebe. Jeden malý, vprostřed lehce prohnutý háček. Buď tak anebo v opačném pořadí, jak se nám zrovna chce. Na tom vlastně nezáleží. Výsledek je vždy stejný. Není to zas tak těžké, jak jsme si vždycky mysleli. Je až k nevíře, co dokáže jediné písmeno. Víra změní se v prázdnou díru, z neochvějné lásky se stává nepředvídatelná sázka a zamilované páry ve vteřině mizí jako pára nad hrncem. Stejně tak stávají se z nikdy někdy. Někdy.